Někde daleko je domeček neboli server . V něm sedí trpaslíček a ten má za úkol poslouchat povely a pracovat podle nich. K naší smůle neumí česky, ale naštěstí rozumí jazyku péhápé .
Trpaslíček je poněkud jednoúčelový; nedojde za nás nakoupit ani za nás nenapíše diplomovou práci. Výsledkem jeho práce bude kód stránky (HTML), který pošle zpátky tomu, kdo se ptal (do jeho prohlížeče).
Pokyny pro trpaslíčka v jazyce péhápé neboli PHP musíme (jako tvůrce stránek) připravit předem. Napíšeme mu různé úkoly, vložíme je do obálek, na obálky dáme jména a všechno to dáme trpaslíčkovi do jeho domečku, protože on se nikam jinam nedostane.
Těmi obálkami jsou jednotlivé php soubory, které nahrajeme na server; jména obálek jsou názvy souborů a těmi pokyny jsou PHP skripty.
Trpaslíček pak jen tak sedí a čeká, až dostane pokyn. Jak? Někdo v prohlížeči vyťuká název trpaslíčkova domečku neboli serveru a přidá i jméno některé z obálek. Když ne - trpaslíček má jednu zvláštní, kterou má v takovém případě otevřít ( ta se jmenuje nejčastěji index.php ). Trpaslíček tedy otevře obálku a začne plnit úkoly. Když má všechno hotovo, už ví, co má poslat zpátky, a udělá to.
Tomu se říká skriptování na straně serveru - uživateli je po zadání URL odeslána stránka v HTML, ačkoli na serveru se vykonávají PHP příkazy. Proto se dočtete, že PHP kód nemůžete vidět; jsou to ty povely v obálkách, pokyny pro trpaslíčka, vy jako návštěvník stránky nevíte, co tam ten trpaslík vyváděl, než sestavil stránku, kterou vidíte.
Mimochodem, pokud obálka (soubor) nebude mít v názvu příponu ".php", trpaslík pošle zpátky její obsah tak jak je, ani do ní nenakoukne, natož aby v ní hledal nějaké povely.
Takže aby se vykonaly PHP příkazy, musí být v souboru s příponou PHP. A naopak - pokud jsou na serveru soubory s jinou příponou, normálně fungují - tak jako kdyby tam žádné PHP nebylo.
Pokud už trpaslík nějakou obálku otevře, hledá v ní ty své pokyny. Ty pozná tak, že uvidí speciální značky, které ty povely ohraničují; v obálce toho může totiž být napsáno daleko víc. Co není mezi trpaslíčkovými značkami, to zase pošle zpátky tak jak to je, ani to nečte; co je mezi značkami, to ho zajímá a bere to jako pokyny pro sebe.
"Trpaslíčkovy značky" jsou znaky ohraničující PHP kód:
<?php
- tohle je začátek psaní pro trpajzlíka
?>
- a tohle znamená konec psaní pro trpajzlíka
Dáme trpaslíčkovi jen jednu obálku, tu základní (kterou by měl mít vždycky), se jménem index.php .
Do obálky napíšeme tohle:
<?php
- trpaslíčku, napiš: "nazdárek lidi"
?>
a dáme to trpaslíkovi do domečku. Pak až mu někdo řekne, že má něco dělat (napíše danou adresu serveru v prohlížeči do adresového řádku), trpaslík otevře obálku, podívá se mezi ty své značky a zpátky pošle nápis "nazdárek lidi".
Překlad do PHP:
v souboru index.php bude všeho všudy toto:
<?php
echo "nazdárek lidi";
?>
Do prohlížeče toho, kdo se ptal, přijdou opravdu pouze znaky "nazdárek lidi", jak si můžete tady ověřit - podívejte se i do zdrojového kódu, uvidíte, že tam nic jiného neuvidíte. Pro úplnost - tady je kód tohoto souboru, opravdu ani tam není nic víc, než ve výše uvedeném příkladu.
Pomalu opouštíme dvojí vysvětlování ;-) … Jak jistě víte, v dobré společnosti by ve zdrojovém kódu stránky mělo být mnohem víc věcí, než jen text, který na stránce má být. Zařídíme, aby nám do prohlížeče přišel celý kód stránky; zároveň se podíváme na to, jak trpaslík ignoruje to, co pro něj není určeno.
<html>
<head>
<meta http-equiv='Content-Type' content='text/html; charset=windows-1250' />
</head>
<body>
<?php
echo "<p>nazdárek lidi</p>";
?>
</body>
</html>
Určitě na to přijdete sami: HTML se pošle tak jak je, PHP si přečte trpaslík a na tom místě vloží on výsledek své práce.
Podívejte se jak to dopadne (mrkněte i na zdrojový kód), podívejte se ještě jednou na skript té stránky.